The new beginning

Tak jsem si jako spousta ostatnich i ja dovolil ten luxus a zridil si vlastni blog. Jeste sem taky nemel cas si hrat se vzhledem, pac je porad co delat. Takze stay cool, pracuje se na tom.
Bohuzel, jak jste si uz asi vsimli, tak v Turecku jaksi nemaji ceskou klavesnici (prekvapive), takze prispevky ktere jsem nejdriv planoval v cestine timto padaji a nadale budu v ceskem jazyce prispivat jen minimalne. Misto toho volim komercne proflaknutejsi anglictinu s cilem zasahnout co nejvesti oblast posluchacu (timto se omlouvam vsem pripadnym cinskym ctenarum, ze jsem se jeste nenaucil cinsky) a verim ze mi v ocistci bude uznana polehcujici okolnost ta, ze jakekoliv ostatni jazyky ovladam prachmizerne nebo vubec.
No, to by bylo k uvodu a ted k veci. Jak jiz nekomu asi doslo, nachazim se touto dobou na uzemi Turecka a bude-li mi stesti prat, budu se zde zdrzovat jeste dalsi dva mesice. Na Turecku me hned ze zacatku zaujaly dve veci, tou prvni je, ze ve vetsich mestech zde skoro nepotkate zahalenou zenu – nosi tu skoro stejne obleceni jako u nas a ta druha vec je, ze za svuj pobyt tady jsem videl tolik tureckych vlajek, kolik jsem nevidel za cely svuj kratky zivot dohromady. Turci jsou dost srdecni lide, zejmena tady na jihu(pro ty pomalejsi co nectou nadpisy, jsem v Izmiru), a pri setkani se „libaji“ na tvare. No, vzhledem k tomu ze to delaji obe pohlavi, si na to jeste zvykam...
Timto bych ukoncil tento zahajovaci proslov a take slibuji ze ostatni prispevky budou kratke a vecne(hlavne tedy kratke).

STAY CALM - Lukyn